Proměny Karlína I. díl: Nábřeží, od něhož řeku neuvidíte
Vladislav Dudák
Publikováno: 7.12.2016
Novodobou dopravní osou Karlína je Rohanské nábřeží. Souběžně s ním a v jeho těsné blízkosti vede ulice Pobřežní. Názvy těchto komunikací znějí dnes poněkud nepřesvědčivě, protože říční břehy odtud (až na krátký úsek mezi Hlávkovým mostem a Negrelliho viaduktem) rozhodně neuvidíme. Na nejzazším místě je dnes Rohanské nábřeží vzdáleno od řeky bezmála půl kilometru.
Proč tomu tak je, nám vysvětlí pohled na staré mapy Prahy. (Ulici Rohanské nábřeží však na nich nenajdete, ta se poprvé objeví zakreslena až v 90. letech 20. století.)
Zjistíme, že podoba karlínského pobřeží se za posledních sto let výrazně změnila. Zanikly některé ostrovy, jiné změnily velikost i tvar (a dokonce i polohu), břehy se posouvaly…
Škatulata hejbejte se
Pobřežní ulice původně skutečně vedla podél vltavského břehu, přesněji řečeno podél pravého břehu vltavského ramene, jehož levý břeh tvořily zpočátku ostrovy Jerusalémský, Papírnický, Bezejmenný (ano, tak se jmenoval) a Rohanský. Jerusalémský ostrov (na jehož půdě zčásti stojí dnešní hotel Hilton) a Bezejmenný ostrov splynuly do konce 19. století s Rohanským ostrovem.
Papírnický ostrov se v 19. století stal jakýmsi poloostrovem, odděleným od karlínské pevniny slepým ramenem vybíhajícím z Karlínského přístavu a obtáčejícím tento poloostrov téměř ze všech stran.
Stojí za to připomenout, že od roku 1822 do 20. let 20. století měla větší část Pobřežní ulice navíc charakter ulice přístavní, neboť v říčním rameni byl zbudován Karlínský přístav. Ale o přístavu a zaniklých ostrovech až příště.
Vltavské rameno, podél něhož vedla Pobřežní ulice, bylo na konci 19. století zaslepeno a od 30. let 20. století postupně v několika úsecích zasypáváno. Ve 40. letech vznikla podél jednoho z dosud nezasypaných úseků ulice U slepého ramene. Zcela vltavské rameno zmizelo až v 50. letech 20. století a na zasypání posledních částí se mimo jiné používaly trosky z právě zbořeného Stalinova pomníku. Pobřežní ulice tím pádem definitivně ztratila svůj břeh.
Z území Rohanského ostrova se tudíž od 30. let do 50. let stala pevnina zcela splývající s původním územím Karlína a na severovýchodě plynule navazující na rovněž „odostrovněný“ Libeňský ostrov.
Luxus nad Stalinem
Pak se delší dobu téměř nic nedělo a oblast nad Pobřežní ulicí získávala charakter vnitřní periferie. Změna nastala až ve druhé polovině 80. let, kdy byl východně od Negrelliho viaduktu postaven hotel Atrium (otevřen 1989), přejmenovaný v roce 1991 na hotel Hilton. Hmota tohoto hotelu (zejména východní polovina areálu) „zasedla“ ulici U slepého ramene a tím ukončila její poměrně krátkou existenci. (Hotel stojí zčásti na bývalém ostrově, zčásti na pevnině a zčásti nad zasypanými kanály. Možná by bylo pro dnešní hosty pikantní, kdyby se dozvěděli, že jejich pohodlná lůžka mají v podloží kameny z diktátorova pomníku.)
Samotné Rohanské nábřeží – frekventovaná a nepříliš příjemná dopravní tepna – vzniklo až v roce 1991 a vede po trase zasypaného ramene. Nábřežím tedy tato ulice nikdy nebyla, ale název nám připomíná, že se zde kdysi táhly břehy bývalého Rohanského ostrova.
Nejdříve Rohanské nábřeží vedlo přibližně do úrovně ulice U nádražní lávky, v roce 1994 bylo prodlouženo do úrovně Šaldovy ulice a v roce 2007 k ulici Za Invalidovnou a poté až k ulici U Rustonky, kde plynule navázalo na libeňskou ulici Voctářovou, kdysi také pobřežní.
V dalším povídání o proměnách Karlína si Pobřežní ulici projdeme podrobněji.